Podle ✍Kiparského & Kiparské (1970) sloveso spouštějící ↗presupozici, že ↗propozice vyjadřovaná vedlejší větou se spojkou žen.inf. skupinou v pozici jeho komplementu je pravdivá / fakt, tedy faktovou presupozici // faktivní presupozici.

Sloveso litovat presuponuje, že v (1) Lituje / Litoval, že jsem vás urazil je propozice urazil jsem vás pravda/fakt, a na základě vlastnosti presupozic, že nejsou dotčeny negací, táž propozice urazil jsem vás je nutně pravda/fakt i v (2) Nelituji, že jsem vás urazil. U nefaktových predikátů tomu tak není: sloveso říct v (3) Říká / Říkal, že jsem vás urazil nepresuponuje, že propozice urazil jsem vás je pravda/fakt, a tedy ani nic nelze říct o pravdivosti/faktovosti téže propozice urazil jsem vás v (4) Neříká / Neříkal, že jsem vás urazil. F.s. jsou slovesa s nominativním subjektem vědět, uvědomit si, litovat, poznat, zapomenout, … (viz (1)), slovesa s akuzativním objektem těší mě, štvě mě, mrzí mě, … (Těší mě, že pojedeme k moři), slovesa s dativním objektem vadí mi, imponuje mi, líbí se mi (Líbí se mi, že pojedeme k moři). Vlastnosti f.s. mají i komplexy sponově-jmenné, buď s nominativním subjektem být hrdý, být šťastný, pyšný, … (Bratr je hrdý, že se stal starostou), n. impersonální být zvláštní, být divné, být krásné, být škoda, … (Škoda, že přišel pozdě // Je škoda, že přišel pozdě). Presupozici faktovosti ruší spojka jestliže místo že (Lituji, jestliže jsem vás urazil) a užití slovesa ve tvaru kondicionálu vyžadující změnu spojky že na spojku kdyby (Litoval bych, kdybych vás urazil). O nutnosti užšího vymezení f.s. viz ✍Hajičová (1975). Pokud může být propozice vyjádřena infinitivní větou, dědí ale i ona propozici faktovosti: Štve mě, že sedím v poslední řadě // sedět v poslední řadě. Struktury s f.s. se od struktur s nefaktovými slovesy liší např. tím, že extrakce adjunktu z vedlejší věty v pozici komplementu f.s. je negramatická, zatímco táž operace je z vedlejší věty v pozici nefaktového slovesa možná: *Jak_i jsi [litoval, že Karel opravil to kolo t_i × Jak_i jsi myslel, že Karel opravil to kolo t_i]; viz ↗slabý ostrov, ↗přemosťovací sloveso.

Opakem f.s. jsou slovesa kontrafaktová: presuponují, že pravda/fakt je propozice vyjádřená v pozici komplementu s převrácenou polaritou kladu a záporu: Předstíral, že umí štěpovat jabloně presuponuje, že je pravda/fakt propozice vyjádřená větou Neumí štěpovat jabloně.

Různé případy rušení presupozice faktovosti vyvolávané f.s. vedou k tomu, že už se u f.s. někdy nemluví o sémantické presupozici, nýbrž o vztahu slabším, např. o ↗konverzační implikatuře. Viz také ↗implikativní sloveso.